08/06/2026
🌱 ZAHRADNIČENÍ MĚ UČÍ...
Každý den se dojímám nad komplexitou mého uvědomění, kdy se dokonce mnohá prolínají.
Někdy se mohu svému políčku věnovat více, jindy méně. Vždy je to však o něčem víc, než jen o té plodině. Je to pro mě hlavně uvědomění a rekreace!
Miluju věnovat se zahrádce.
Proto si užívám, že konečně mám
teď na to času více.
🌸 Učí mě trpělivosti.
Protože semínko nevyroste rychleji jen proto,
že na něj netrpělivě koukám.
Funguje to tak, že zasadím.
Zalívam.
Každý den.
Vím, že bez toho to nejde, ale nemám
důkaz v ruce, že se to opravdu povede.
Mezitím pleju.
Ne vždy to zvládnu.
Ale nežiju jen políčkem.
Mám spoustu jiné práce.
Tam někde na konci je pak výsledek mého snažení.
Po mnoha měsících neúnavné trpělivosti.
🌼 Učí mě prioritizaci.
Zámérně volím takové druhy, co ráda sním.
Co zvládnu udržovat při mém tempu pracovním.
A občas do toho políčka musím skočit,
ačkoli mám i jiné věci na práci.
🍀 Učí mě víře.
Protože když zasadím semínko do hlíny, několik dní nevidím vůbec nic. Jen tmavou zem. Přesto věřím,
že pod povrchem se něco děje. Každý den se tomu věnuji bez jakéhokoli pokroku.
Věřím jen na základě odvedené práce,
statistiky, logiky posloupností atp.
Nic se opravdu dlooouho neděje.
A pak...
Bum.
Vykoukne lísteček.
A někdy taky ne.
Bylo to marné.
Semínko sežral hraboš.
Zapomněla jsem zalít.
Sadba byla nekvalitní.
🌷Učí mě pokoře.
Protože ne všechno ovlivním. Můžu připravit půdu, zalévat a starat se. Ale slunci, déšťi ani času nepřikážu.
🌾Učí mě důvěře v proces.
Protože příroda nikam nespěchá. Přesto všechno stihne. To mě fascinuje asi nejvíce.
A možná právě proto mě zahrada tolik přitahuje.
Připomíná mi, že ne každá práce je hned vidět.
Že ne každá snaha přinese výsledek druhý den.
Že abych mohla cítit pocit zadostiučinění,
musím si vyhrnout rukávy.
Že některé z nejkrásnějších věcí v životě
potřebují čas, než vykouknou na svět.
Stejně jako rostliny.
Stejně jako vztahy.
Stejn�