30/07/2019
ℹ️💬Ráda bych se s Vámi podělila o myšlenku Davida Vrby:
Můj chrám, mé auto.
Žijeme v době, kdy se stalo docela normální být obézní, pít nadmíru alkoholu, žít ve spěchu a stresu. Ono to ale normální není. Také je běžné mít několik aut. O ty se dobře staráme, jezdíme na pravidelné kontroly. Když jedno nefunguje, vezmeme si druhé.
No jo, ale tělo máme jenom jedno. Tělo je náš chrám, jak kdysi řekl perský básník Rúmí. Výsledky toho, jak se k němu chováme dnes, co do něj dáváme, kde s ním žijeme, poznáme už brzy. Tělo neodpouští. Je to jako s autem. Smutné přirovnání.
Dříve jsme spoustu věcí nevěděli. Dokonce si pamatuji na argumentaci o prospěšnosti kouření na velikost plic. Teď je tomu jinak. Informace (o toxinech, mozku, závislostech, obezitě, cvičení, spánku...) jsou dostupné všem. Medicína se obrovsky posunula.
Co my na to? Buď nic o zdravém životním stylu nevíme a žijeme instinktem. Nebo víme a štveme na to. Mám pár kamarádů, kteří zapadají do této skupiny. Dále jsou tací, kteří ví, ale neumí se s tím poprat. Tomu se říká malá vůle nebo závislost. Poslední jsou ti, kteří se vědomě a dobře o svůj chrám starají.
Do jaké skupiny patříte? Věřte padesátníkovi. Stojí za to o chrám pečovat. Nakonec, jste-li lídry, zrcadlíte, chtěně či nechtěně ovlivňujete standardy lidí kolem vás.
