19/02/2026
Tato slova Mariana Jelínka přesně vystihují jeden z největších posunů v mládežnickém sportu za poslední desetiletí. Zatímco dříve končila role rodiče u dveří stadionu, dnes se tribuny plní „stínovými trenéry“.
Co se změnilo? Doba se zrychlila a naše frustrační tolerance klesla. Chceme pro své děti to nejlepší, ale často si pleteme podporu s neustálou kontrolou a kritikou odborníků.
Ztráta autonomie: Když rodič neustále sleduje každý pohyb na ledě či hřišti, dítě ztrácí prostor pro vlastní chyby a jejich nápravu.
Emoční přenos: Děti jsou jako houby – nasávají napětí a nespokojenost, kterou rodič vysílá směrem k trenérovi.
Uzavřené tréninky: Není náhodou, že stále více klubů přistupuje k uzavírání tréninků pro veřejnost, aby dětem vrátily klid na práci a trenérům prostor pro vedení.
Sport jako příprava na život Sport má být místem, kde se dítě učí vyrovnat s autoritou a občasným diskomfortem. Pokud budeme za své děti neustále „bojovat“ na tribunách a řešit každé zvýšení hlasu trenéra, jak je připravíme na skutečný svět?.
Jak to vnímáte vy? Má rodič na tréninku co dělat, nebo by měl nechat výchovu v rukou trenéra? 🗣️
Chcete slyšet více o tom, jak správně nastavit vztah mezi rodičem, dítětem a trenérem? Poslechněte si hloubkovou analýzu Mariana Jelínka v jeho exkluzivní knihovně: 👉 firstclass.cz/marian